close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krmení

28. dubna 2015 v 23:27 |  Děťátko
Nedávno nám kamarádi přivezli ze Srí Lanky pravý cejlonský čaj. Upozorňovali, že je hodně silný. Druhý den jsme si ho s manželem dali o páté. A nenechali jsme nic na náhodě - čajovou lžičku jsme zalili litrem vody. Byl naprosto delikátní! Já vypila pro jistotu jenom trošku. Večer, hodinu po kojení, se pak začaly dít věci. Filípek byl jak z divokých vajec. Nevydržel chvilku na místě, pořád chtěl něco brát do ručiček, neustále se přetáčel. Byl totálně hyperaktivní. Dávala jsem to původně za vinu tomu čaji. Ale vzhledem k tomu, že toto chování přetrvávalo více hodin, ba dokonce dnů, musela jsem posléze přehodnotit situaci a konstatovat, že nám zjevně skončilo pohodové období spícího, ležícího a téměř netečného miminka. Odteď se teprve začneme pořádně bavit :)

Jako například u krmení.

Dočetla jsem se, že na první příkrm je potřeba i patnáct ochutnátní, než mu miminko přijde na chuť. Ano, slovy PATNÁCT! Kdo to kdy měřil? My už jsme tuto hodnotu spolehlivě překročili a to minimálně pětkrát a kde nic tu nic.

S láskou jsem mixovala biomrkvičku, pak biobramborku, potom biobramborku s biomrkvičkou, potom dokonce červenou bramborku a pokaždé stejný výsledek. Ani lžička! Přála bych vám ale vidět ty jeho ksichtíky.

Moje míra stresu se zvyšovala úměrně tomu, jak se přivíralo módní "imunologické okénko", spočívající v tom, že někdy mezi čtvrtým a sedmým měsícem se v současné době doporučuje vyzkoušet co nejvíce potencionálních alergenů, aby tím bylo zamezeno alergickým reakcím v pozdějším věku. Moc tomu nerozumím a tradičně, každý zdroj uvádí rozdílné informace.

Když jsem svoje lapálie se synkem (odmítání příkrmů a bojkotování lahvičky i umělého mléka) líčila naší pediatričce, pouze smířlivě pokrčila rameny a shovívavě se usmála: "No jo, je to závislák, že?" To nebylo to, co jsem potřebovala slyšet.

Na její tip jsme nakonec přešli na skleničky. Nabídla jsem mu na lžičce "Zahradní zeleninu" a čekala, co se bude dít. Jediný rozdíl v "jedení", oproti mé rozmixované zelenině, byl ten, že u skleničkové zeleniny měl Filípek spoustu keců. Ani nekřičel, ani se nekroutil, ale když se mi podařilo vložit mu do úst část kašičky, tak povídal a povídal. A nepolykal. Viděla jsem jenom ty dva jeho roztomilé spodní zoubky, jak vykukují z té oranžové kašičky, kterou měl jinak po celé dutině ústní. Potom najednou kýchnul a bylo vymalováno. Doslova :)

Vzdala jsem to a nabídla mu prso. Pak už jsem jenom sledovala jeho slastně přivřené oči a poslouchala to jeho překotné hltání. Když si v přestávkách během sání začal hrát s kovovým přívěskem na zipu mojí mikiny, usoudila jsem, že má dost a opřela si ho o hrudník do svislé polohy. Usmíval se na mě z deseti centimentrů jako měsíček na hnoji, dívali jsme se na sebe tváří v tvář. Já čekala na jeho odříhnutí a Filípek se nudil. Začal si tedy škrabkat prstíčky o potah na opěradle sedačky za mnou. Potom si začal škrabkat... o zeď za tím opěradlem! S husí kůží po celém těle jsem to velkoryse přešla a nechala ho, jen ať poznává různé povrchy. Pak si začal prstíčky škrabkat o mojí tvář. Musím mu zase přistřihnout nehtíky. Následně si konečně odkrknul a rovnou si i ublinknul na plenku rozprostřenou na mém dekoltu. Začal se smát jako blázen. Než jsem stačila zasáhnout, obličejíkem se vyrochnil v oné loužičce, vymáchal si tam ručičku a strčil si jí celý šťastný do pusy. Asi aby mi to nebylo líto, strčil jí pak do pusy i mně.

Když jsem byla před pár dny na očním vyšetření, ptala jsem se svojí doktorky na možnost laserové operace očí. Zajímala mě hlavně omezení kvůli kojení. Postěžovala jsem si, že nevím, jak to bude na podzim, že Filípek zatím nepozře nic jiného než moje mléko, že je to trochu omezující. Doktorka i sestřička se do mě v tu ránu pustily.

"A divíte se?! Vždyť je to tak slaďoučký! Jen ho nechte!"
"Jééé, buďte ráda, že kojíte, já kojit nemohla a jak byl často nemocný. Jen hezky kojte!"
"To já jsem kojila dlouho. Ani jsem nevěděla, jak mám teď synovce nakrmit z lahvičky. Říkám - co to je? S tím já neumím!"

A s výkřiky: "Jen kojte! Kojte!" mne vyprovodily z ordinace.

A tak kojím a kojím a jsem za to moc ráda! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 29. dubna 2015 v 7:02 | Reagovat

Já bych se přidala s tím kojením, ale vy sama  budete vědět nejlíp, co je pro synka vhodné. Vzpomínám na dobu, kdy jsem kojila já, a moc dlouho to nebylo, něco kolem tří měsíců a potom jsem dostala poporodní zánět moč. měchýře a silná ATB, s těmi se kojit nesmělo. První dny byly krušné, nalitá prsa bolela, odstříkávat se mi moc nedařilo. Po týdnu se mléko ztratilo a mně tenkrát dětská lékařka neřekla, že si mám dceru znovu přikládat, že se mléko obnoví. Rovnou napsala recept na Sunar. Vzpomínám, jak dceři dvoutřetinový Sunar absolutně nechutnal, pomaličku přibírala. Dneska už vím, že jsem neměla rezignovat a poslouchat rady dětské lékařky. Ona byla tehdy taková divná, složitá doba a doporučovalo se kojit např. až po třech hodinách a ne dřív. Takže děcka kolikrát plakala hlady a nezkušené maminky (jako já) koukaly na hodiny, jako na smilování a durdily se, když jim chtěla jejich maminka poradit.

Moje dcera kojila Honzíka skoro do tří let, tedy přikrmovala a Lucinku myslím o rok méně. Když jsem je napsledy viděla, přišla shodou okolností na tohle téma řeč a oba svorně tvrdili, že by si cucli ještě i dnes. :-))

2 lamini lamini | 29. dubna 2015 v 22:00 | Reagovat

Pane jo, to jste tedy měla hodně nepříjemné :-( Muselo to být stresuplné období. Ale hlavně, že všechno nakonec dobře dopadlo. Vážím si toho, že můžu kojit, je to pro dítě to nejlepší. Jenom, že ta lahvička by byla praktická, kvůli hlídání a tak :-)

3 Zita Zita | Web | 2. května 2015 v 8:29 | Reagovat

[2]: No nebylo to příjemné a díky tomu asi i dcera měla a má problémy. Je alergička a objevilo se i astma, alergik je i její muž. Tím, že tak dlouho kojila,  jsou na tom teď jejich děti lépe.
Je to sice pohodlné s lahvičkou, ale časem na ní stejně dojde, budete přikrmovat, večer přijde pak asi i kašička a mléko od vás si dá váš synek jako bonus. ;-)

4 lamini lamini | 4. května 2015 v 0:46 | Reagovat

To je zajímavé s tím kojením. Ani by mě nenapadlo, že to může mít až takový vliv. Bývala bych řekla, že i ty tři měsíce by mohly být dostatečné.
No, kojím zatím stále, žádná změna se neudála, tak jsem zvědavá, jak dlouho to vydržíme, jak dlouho mu bude ještě šmakovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama