Tento článek asi nakonec nebude o moc líbivější než ten předchozí. A to hlavně díky probíhajícímu Mistrovství, kterým, jak mám pocit, žije snad celý národ kromě mě :) Nicméně, je k tématu. Uvádím zde některé ožehavé momenty z konverzace proběhlé mezi mnou a mým mužem během sledování včerejšího napínavého zápasu ČR - Finsko.
Abyste se dostali do obrazu a neodsoudili mě hned na začátku, doporučuji prolétnout si článek Nemožná ženská I., který vám leccos objasní.
Pavelec září v bráně.
Já: "Jak se jmenuje ten náš druhý brankář?"
On: "Salák."
Já: "Chudák Salák..."
On: "Ježiš, kdybych věděl, že je tohle další tvoje psychologické okénko, tak jsem ti neodpověděl!"
Jeden z rozhodčích ukazuje cosi...
Já: "Ti rozhodčí jsou takoví tanečníci, viď? Oni tak jako krasobruslí a do toho mávají těma ručičkama. A tenhle zrovna udělal ještě takový elegantní úklon." napodobuji pro lepší pochopení a manžel zcela nepochopitelně obrací oči v sloup.
Ve finském brankovišti se to nějak mele. Puk tam jistě někde musí být. Jistě v bráně.
Já (v dobré víře, že naše hochy, byť mě samozřejmě nemohli slyšet, namotivuji): "Góóóól!"
On zmateně: "Jakej gól?! Prosimtě, neřvi gól, když žádnej není. To nesnášim!!!"
Probíhá naše přesilovka - čtyři na tři. Dáváme gól.
Oba dva zároveň: "Gól!"
Já: "No ale to není žádné vítězství... Vždyť to bylo čtyři na tři! To nebylo fér!"
On: "Ty jsi fakt hrozná! HROZNÁ!"
Dáváme gól.
Já (v dobrém úmyslu zapůsobit na manžela, že vím, kolik už má Jarda na kontě gólů): "Jarda má šestej gól."
On: "Jakej Jarda, prosimtě? Dyť ho dal Kovář! Hlavně, že to řekli asi třikrát."
Ale jako jinak mě hokej baví! Rozhodně víc než fotbal a musím říct, že je to jediný sportovní přenos, který jsem ochotna sledovat. Pravda, spousta věcí mi sice unikne, pokud ne přímo na ledě, tak stoprocentně v komentářích komentátorů, protože jsem mnohdy myšlenkama jinde, ale aspoň vím, že se hraje na třetiny a že Jarda je bůh! :-D