close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

První dovolená III.

22. května 2015 v 14:27 |  Z běžného života
Počasí nám přálo i v pátek, a proto jsme se vypravili na hrad Kašperk, jak bylo v plánu. Cítili jsme hrdost, že tentokrát poprvé budeme výlet podnikat s kočárem a hodlali jsme si to řádně užít. Trasu "vhodnou pro kočárky" jsme velkoryse přehlídli a rozhodli se dorazit na hrad na vlastní pěst, tzn. nepopovézt se trapně autem na jakési parkoviště, ale jít celou cestu pěšky.

Krize započala v okamžiku, kdy jsme odbočili na nevinně vypadající stezku, která vlastně ani tak nebyla stezkou, jako spíše improvizovanou do kopce stoupající pěšinkou. Pěšinka byla tvořena z kořenů, hrud, trsů trávy, kamení a občas se zcela ztrácela. Vedla kolem ostnatého drátu a skrz hejno much, které náleželo opodál pasoucím se krávám. Myslela jsem, že alespoň synovi konečně ukážu skutečnou živou krávu v celé své přirozené kráse, ale bylo evidentní, že míra jeho nadšení se ani zdaleka neblížila tomu mému. Veškerý můj herecký talent a kravské bučení dovedené k dokonalosti tedy opět nedošlo pochvalného uznání. Snad za pár měsíců...

Po cestičce jsme ušli celých tři sta metrů, než jsme jako rozumní rodiče seznali, že ten kočár budeme přeci jen ještě nějakou chvíli potřebovat. Proto jsem zavelela, že se vracíme a popovezeme se autem. Manžel byl rád, že toto srabácké rozhodnutí nemusel vyslovit on.

Kašperk je hrad malebný, cesta k němu vede lesem a je totálně schůdná. Aby z toho synáček také něco měl, šoupli jsme ho do korbičky na bříško, takže protijdoucí lidé měli na tváři pobavený úsměv, jelikož ta hlavička koukající přes okraj korby a důležitě sledující všechno kolem byla skutečně úsměvná.

Dorazili jsme na miniaturní nádvoříčko, kde jsme nemohli jinak než ochutnat zdejší delikatesu - "kašperskou placku". Bylo možno vybrat si mezi Uriášovou (kečup, sýr, česnek, pálivá paprika, bazalka) a Dorotčinou (na sladko s marmeládou). Ta slaná mi přišla natolik nedůstojná, že jsem objednala Dorotčinu s jahodovou. Po dvaceti minutách čekání jsem dostala menší palačinku. Nicméně, manžel má rád sladké, takže jsem se těšila na jeho nadšený výraz, až mu ji donesu. Když jsem jí před něj položila a s despektem mu popsala slanou variantu placky, skromně řekl, že tu by si býval dal rád.

Cestou zpět se nám přihodila veliká pohroma. Jako správná matka jsem s sebou samozřejmě neměla náhradní bodýčko. Jediné štěstí, že biologická zbraň hromadného ničení nezasáhla také mikinku. Jsem navýsost pyšná na svého muže, který mi naprosto perfektně asistoval při "přebalování", dá-li se to tak ještě nazvat. Samozřejmě, v okamžiku nejnapjatějším a nejvystresovanějším se v naší odbočce nachomýtli turisté a začali si jakoby nic fotit siluetu hradu za námi. Tedy, doufáme, že si fotili hrad. Měli jsme totiž plné ruce (nejen) práce, takže jsme neměli čas sledovat dění okolo. Ale výlet to byl moc hezký a den překrásný :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama