close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ten pravý

18. června 2015 v 22:33 |  Z běžného života
Poslední článek jsem zakončila velice prozaicky.

Jak vlastně poznáte, že si berete toho pravého?

Poznáte, pokud si sundáte růžové brýle a trochu se snažíte.

Nepleťte si ho s panem Dokonalým. A nenechte se oblbnout sladkými řečičkami a roztomilými dárečky. Pan Dokonalý neexistuje (nikdo není dokonalý a ve vztahu to platí dvojnásob), na sladké řečičky nebudete mít kolikrát náladu a na roztomilé dárečky nemusí být vždy peníze.

Pravý muž vás nikdy nenechá na pochybách, jestli vás miluje nebo ne.

Co řekne, to dodrží. Můžete se na něj stoprocentně spolehnout.

Dokáže hospodařit s penězi, nestane se, že byste za něj musela platit, protože on zrovna teď není při penězích.

Je vám oporou za všech okolností. Dokáže vás podpořit, uklidnit, inspirovat.

Vzhlížíte k němu a chcete se od něho něčemu přiučit. Chcete se kvůli němu stát lepší. Zároveň jste ale vedle něho naprosto sama sebou.

Nebojíte se mu říct o všech vašich snech nebo obavách.

Zná vás takovou, jaká doopravdy jste. Se všemi vašimi slabostmi i silnými stránkami. Má o vás reálnou představu.

Plně vás respektuje a nesnaží se vás předělat k obrazu svému.

Problémy nezametá pod koberec, ale dokáže se o nich bavit a řešit je.

Naslouchá vám.

Plánuje s vámi.

Pomáhá vám.

Vzájemně se doplňujete. Pokud něco nestíháte, udělá to za vás (nákup, úklid, vaření, péče o dítě).

Upeče vám perník, uvaří večeři, stáhne hezký film, naplánuje dovolenou, koupí vám kytku. Prostě jen tak.

Pokud se donekonečna vymlouváte, že u něho nemůžete přespat, protože nemáte pouzdro na kontaktní čočky, koupí vám ho i s roztokem, abyste se už neměla na co vymlouvat :)

S takovým mužem do svazku vstoupit můžem. Ba musíme! Je jich jak šafránu ;)

Pokud ve vašem partnerovi zatím toho pravého nevidíte, vězte, že dost se toho dá také naučit.

I já jsem bývala nekomunikativní, neschopná, netolerantní, tajnůstkářská a sobecká žena a myslím si, že teď je ze mě dost dobrá partie :-D Ovšem, musel si mě vychovat ten pravý ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MPP (Manželská a předmanželská poradna) MPP (Manželská a předmanželská poradna) | 22. června 2015 v 23:24 | Reagovat

S takovým mužem do svazku vstoupit nemůžete. Ba nesmíte! Takové muže prosím přenechte těm, které si ho zaslouží, které jsou i jemu schopné a ochotné poskytnout totéž, co od něho tady v článku žádáte. Protože zásadní omyl máte i v úplném závěru – sobeckou ženu už žádný partner nevychová, na to je pozdě. To vychování mělo přijít, ještě než se z vás ta žena stala a teď, až vás přejde okouzlení, chudák pravý partner dřív nebo později pozná zase vaši pravou tvář. Budiž mu to poučením pro příště.

2 lamini lamini | 23. června 2015 v 13:58 | Reagovat

[1]: [1]: Děkuji za zajímavý komentář.

Tento článek byl psán s nadsázkou. Zejména tedy ten poslední odstavec :) Vychováni jsme byli již v dětství, v dospělosti se již v pravém slova smyslu o výchově samozřejmě hovořit nedá, chceme-li se držet striktní terminologie.

A nyní pár slov na moji obhajobu :)

Pokud bych se skutečně jevila tak nenapravitelně sobecky a zle, myslíte si, že by mě můj muž dobrovolně požádal o ruku? Za těch téměř pět let, co jsme spolu, už by býval našel mnoho příležitostí, aby mě opustil a našel si lepší ženu. Kdyby ovšem chtěl. Takhle dlouho bych se přetvařovat stejně nedokázala.

Skutečně sobecká osoba, domnívám se, nevykazuje dovednost přesně pojmenovat a ocenit partnerovy kvality, nesnaží se kvůli partnerovi stát lepší, něčemu se od něj naučit a rozhodně k němu nevzhlíží.

Vy, jakožto zaměstnanec MMP snad nevěříte tomu, že se dva lidé ve svazku mohou vzájemmně (i pozitivně) nevědomky ovlivňovat ("vychovávat")? Navíc, pokud jeden druhého respektuje a má skutečně zájem manželství udržet, tak snad projeví snahu a pevnou vůli, aby se polepšil, nebo ne? Celé manželství je přeci o kompromisech a vzájemném respektu.

A co se týká toho sobectví, nejsem sice psycholog, ale domnívám se, že je to vlastnost jako každá jiná. Může nám zůstat celý život, můžeme ji potlačit a nebo zcela odbourat. Copak sobecká žena zůstane navždy sobeckou ženou? Snad jsem naivní, ale pokud dotyčná opravdu chce, tak sobeckou býti přestane. Pokud to nezvládne sama, a pokud ji v tomto nenapraví ani partner, pak snad jedině její vlastní děti, kvůli kterým je zodpovědná matka schopna obětovat mnohdy celou svou osobu. Je toto stále sobectví?

Určitě budu ráda za váš názor.

Závěrem, svého muže žádné jiné dobrovolně nepřenechám ani náhodou! To je můj poklad, ať si najdou svůj vlastní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama