Ten pravý
18. června 2015 v 22:33 | Z běžného životaKomentáře
[1]: [1]: Děkuji za zajímavý komentář.
Tento článek byl psán s nadsázkou. Zejména tedy ten poslední odstavec :) Vychováni jsme byli již v dětství, v dospělosti se již v pravém slova smyslu o výchově samozřejmě hovořit nedá, chceme-li se držet striktní terminologie.
A nyní pár slov na moji obhajobu :)
Pokud bych se skutečně jevila tak nenapravitelně sobecky a zle, myslíte si, že by mě můj muž dobrovolně požádal o ruku? Za těch téměř pět let, co jsme spolu, už by býval našel mnoho příležitostí, aby mě opustil a našel si lepší ženu. Kdyby ovšem chtěl. Takhle dlouho bych se přetvařovat stejně nedokázala.
Skutečně sobecká osoba, domnívám se, nevykazuje dovednost přesně pojmenovat a ocenit partnerovy kvality, nesnaží se kvůli partnerovi stát lepší, něčemu se od něj naučit a rozhodně k němu nevzhlíží.
Vy, jakožto zaměstnanec MMP snad nevěříte tomu, že se dva lidé ve svazku mohou vzájemmně (i pozitivně) nevědomky ovlivňovat ("vychovávat")? Navíc, pokud jeden druhého respektuje a má skutečně zájem manželství udržet, tak snad projeví snahu a pevnou vůli, aby se polepšil, nebo ne? Celé manželství je přeci o kompromisech a vzájemném respektu.
A co se týká toho sobectví, nejsem sice psycholog, ale domnívám se, že je to vlastnost jako každá jiná. Může nám zůstat celý život, můžeme ji potlačit a nebo zcela odbourat. Copak sobecká žena zůstane navždy sobeckou ženou? Snad jsem naivní, ale pokud dotyčná opravdu chce, tak sobeckou býti přestane. Pokud to nezvládne sama, a pokud ji v tomto nenapraví ani partner, pak snad jedině její vlastní děti, kvůli kterým je zodpovědná matka schopna obětovat mnohdy celou svou osobu. Je toto stále sobectví?
Určitě budu ráda za váš názor.
Závěrem, svého muže žádné jiné dobrovolně nepřenechám ani náhodou! To je můj poklad, ať si najdou svůj vlastní :)
S takovým mužem do svazku vstoupit nemůžete. Ba nesmíte! Takové muže prosím přenechte těm, které si ho zaslouží, které jsou i jemu schopné a ochotné poskytnout totéž, co od něho tady v článku žádáte. Protože zásadní omyl máte i v úplném závěru – sobeckou ženu už žádný partner nevychová, na to je pozdě. To vychování mělo přijít, ještě než se z vás ta žena stala a teď, až vás přejde okouzlení, chudák pravý partner dřív nebo později pozná zase vaši pravou tvář. Budiž mu to poučením pro příště.