close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Oplatky jak se patří

11. srpna 2015 v 15:44 |  Z běžného života
Po dlouhé době volná sobota. Co podniknout? Pojedeme na výlet!
Na Křivoklát.
S kočárkem.

V pátek večer jsem připravila svačinu a zabalila piknikovou deku, protože letní výlet bez pikniku je jako ovocný koláč bez drobenky. Je to dobrota i tak, ale přeci jenom, s drobenkou je to teprve to pravé ořechové.

Na Křivoklátě jsem ještě nikdy nebyla. A platí to i nadále. Na nádvoří jsme totiž nevkročili, protože tam byl sokolník a svatba a to je děsivá kombinace. Nicméně, ani okolí jsme si s kočárkem, byť terénním, příliš neužili. Nejsnazší trasa vedla strmou lesní cestou dolů.

Nechali jsme si tedy alespoň udělat památeční snímek před hradem. Černý Petr padl na zhruba šestnáctiletého mladíčka, který nám předem oznámil, že těch fotek raději udělá víc. Rozumný hoch. Při posledním snímku mu táta koukl přes rameno a pochválil ho "To se ti povedlo. Ten je po mně!" zvolal hrdě. Se slovy, že nás případně vyfotí ještě jednou, nám chlapec předal foťáček ke kontrole. Všechny podobenky byly foceny ze stejné (velké) dálky a na všech nám vyrůstá hrad z hlavy. Řekli jsme, že je to krásné a poděkovali jsme mu.

Sama mám vždycky zatmění před očima a srdeční příhodu kdykoliv mi někdo podává svůj foťák a žádá o vyfotografování. Naštěstí už se budou tyto situace stávat ojedinělými, jelikož selfie tyče jedou!

Léty bohatých zkušeností jsem si vychytala některé body, které je záhodno při fotografování cizích lidí dodržovat.

1) prioritně focený objekt, tzn. osoba, která si nás vybrala k doživotnímu zvěčnění svých fantastických okamžiků, by měl být trošku stranou tak, aby byl dobře pozorovatelný i případný druhotně focený objekt (hrad, orloj, hora, socha, nic netušící turista s bíle opálenými brýlemi v rudém obličeji)
2) pokusit se zaostřit na fotografovanou osobu
3) odpočítat 3-2-1, ať má osoba dost času na úpravu zevnějšku a vykouzlení toho nejkrásnějšího úsměvu
4) pokud byste rádi trochu zpestření, zmáčknout spoušť už na "2", případně mačkat libovolně i v době úprav objektu, případně se tvářit, že fotíte a přitom natáčet na kameru
5) neuseknout nohy ani hlavu ani žádnou jinou část těla, pokud by to však výsledné kompozici vyloženě nelichotilo
6) dbát na to, aby všechny součásti objektu byly tam, kde mají být a jak mají být (přehazovačka přehozena, ručka šmátralka ukázněna, cíp sukně zaklesnutý za kalhotky vyproštěn, ponožka č.1 dorovnaná do výšky ponožky č.2, poklopec zapnut, atd.)
7) pokud možno trošku zazůmovat, lidská tvář pak vypadá o mnoho lépe a hlavně je pak lépe poznat, kdo že to za člověka před tím nezáživným barákem vlastně stojí
8) vyfotit různě a několikrát, ať je na výběr (zajistit, aby z hlavy nevyrůstala věž, lampa nebo parohy - fotíme-li např. v loveckém salonku či v myslivně)
9) vrátit foťák inkriminované osobě a zdvořile oznámit, že samozřejmě rádi vyfotíte ještě jednou, pokud se nebude líbit
10) pokud se nebude líbit, ohradit se, že vy jste se o vyfotografování nikoho neprosili a odejít hrdě středem


Cestou zpět na parkoviště jsme si všimli dřevěné chajdy s teráskou, která byla pobitá cedulemi s reklamou na lákavě vypadající Hradní oplatky. Připomněly nám oplatky tradiční lázeňské, a proto jsme se rozhodli jednu krabici koupit a přivézt si ji jako suvenýr / dezert / zajímavost z mimořádně povedeného výletu.

Na miniterásce u oné dřevěné chajdy byly dva plastové stolečky s plastovými židličkami a dvěma slunečníky, minilednička a na zemi stařičké, avšak zjevně hrající rádio. Těžko jsem se orientovala, otevřela jsem jedny jediné dřevěné dveře v domnění, že za nimi objevím klimatizovaný a zářivkami osvětlený interiér krámku s občerstvením, suvenýry a pohledy. Avšak můj zrak padl do tmavé kůlny plné harampádí, hadrů a krámů. Byla jsem ještě více zmatená než před tím. Musela jsem vypadat jak vyplašená srnečka.

"Néééé, vemte si co chcete z tý ledničky!" uslyšela jsem za sebou naléhavý hlas... v příštím okamžiku si to ke mně drandil hlídač parkoviště v trenečkách, červeném vyšisovaném triku s ustřihnutými rukávy, s nezbytnou ledvinkou kolem pasu a kšiltovkou na hlavě. Takto si představuji pracovní oděv hlídače parkoviště, tak to má být.

"Aha." podívala jsem se nevěřícně na miniledničku vedle dveří a doufala, že rychle vymyslím něco, co v oné chladící skříňce nenajdu, a tudíž budu muset naneštěstí odejít z prázdnou. Ale ač malá, byla překvapivě slušně vybavená.

"Co si dáte? Vodu, oplatky?" ptá se mě obchodním talentem obdařený panáček v kšiltovce.

"No, ty oplatky bych si dala." a jen jsem se smutně zahleděla na samé dno ledničky, kde v zadním rohu ležela jedna jediná opuštěná, zaprášená a pavučinami omotaná krabice hradních oplatek se sluncem vyšisovaným obrázkem hradu Křivoklátu. V jakém roce byla asi u této nešťastnice stanovena doporučená doba trvanlivosti?

"A kolik si jich vezmete? Jedny, dvoje, patery?"

"Jedny stačí."

Mé obavy se naplnily, muž otevřel dveře a sáhl po evidentně posledním kousku. Odkud by asi vzal ty čtvery další?

"35 korun, prosím."

Dala jsem muži dvě dvacetikoruny.

"Lidi, vy mi dáváte!" zakroutil přehnaně dramaticky nešťastně hlavou muž a zoufale přejížděl tlustým válečkem zvaným ukazováček po mincích v kapsičce u své portmonky. Byly tam jenom dvacetikoruny a desetikoruny.

"Tak to nechte." povzdychla jsem si a chtěla už co nejdříve vypadnout.

"Né, počkejte, já se ještě podívám k sobě do peněženky." z bezedné ledvinky vyndal další peněženku, nicméně ani její obsah nevypadal o moc lépe.

"No já fakt nemám."

"To nevadí, to nechte!"

"Tak děkuju. Ale já to nedělám schválně!!!" halekal za mnou obchodník s ledvinkou.


A nyní se pojďme podívat na ten zakoupený skvost z detailu.

Pokud byste si usmysleli, že nechcete mít oplatky hradní, nýbrž s mašinkou, stačí pouze otočit krabici a voilá, nikoho nemůžete nechat na pochybách, že jste si přivezli suvenýr z Železničního muzea v Lužné, kde jste strávili dozajista krásný víkend.



A nyní složení:

Pšeničná mouka
směs rostlinných tuků a olejů (řepkový, palmový - ten prý ucpává cévy)
cukr
lísková jádra (4 %) - jedná se přeci o ořechové oplatky...
sušené mléko odtučněné
sušená syrovátka (z mléka)
kakaový prášek se sníženým obsahem tuku
pšeničný škrob
Vajahit (zní to sice jako bezstarostný pokřik z karibské pláže, něco jako "pojďme pařit!"), nicméně ve skutečnosti je to kukuřičná mouka, sojová mouka plnotučná, emulgátor E322 - sojový lecitin a extrakt světlice barvířské neboli turecký šafrán, kterým se údajně barví bonbary
barvivo (nevím, jaké další tedy ještě bylo potřeba - asi hnědé... jinou barvu byste tam těžko pohledali)
tokoferol (to je vitamín E, rozpustný v tucích, který působí jako antioxidant)
aroma
jedlá sůl

A to nejlepší na konec

Vyrobeno podle tradiční receptury, ruční výroba.

Nooo, nakonec se z toho vyklubal takový hybrid. Zdánlivě zdravé oplatky - snížený obsah tuku, řepkový olej, vitamín E, mléko, ale pouze se 4 % lískových jader a vajahitem. 100 g výrobku obsahuje 2423 kJ/579 kcal, jsou tedy o cca 60 kcal kaloričtější než ty tradiční lázeňské. Jako ale špatný nebyly. Vo tom žádná :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama