close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

U Miloše na zahradě

18. srpna 2015 v 23:29
To by nebylo jen tak, abych svůj sen o harmonickém rodinném výletu s piknikem nechala jen tak zazdít. Na řadě byl tedy ad hoc vymyšlený plán B. Zajeli jsme do nedalekých Lán. Ten název nám byl totiž nějak povědomý...

Prezidentova zahrádka byla jako stvořená pro procházku s kočárkem. Inu, byl to spíše zámecký park, ze kterého na nás dýchala historie. Již tatíček Masaryk se zde procházel po úhledných cestičkách a proháněl svého oře na rozlehlých travnatých či zalesněných plochách.

Na přivítanou, hned za bránou se dvěma vojáčky v domečku, na nás výhružně zacivěla cedulka s obrázkem krutě přeškrtnuté siluety pohorky. Na trávník je vstup zakázán! O tom, že to myslí skutečně vážně, nás přesvědčili zdánlivě náhodně rozmístění muži hradní stráže, kteří, ač zdvořile pozdravili, tvářili se přísně. Nebo to snad bylo jen čiré zoufalství? Koneckonců, jejich hezké, blankytně modré, ale pro třicetistupňová vedra jistě nijak neuzpůsobené uniformy jim na dobré náladě asi moc nepřidávaly.

Tak ani zde neučiním obrázku dokonalé rodinky poeticky svačící na piknikové dece zadosti. Přeci nebudu riskovat zastřelení hradní stráží!

Ukázněně jsme se tedy procházeli po upravených pěšinkách a nakonec došli až do lesíka. I když v těchto končinách už žádné stráže, ani jiné živé duše nebyly, způsobně jsme se usadili na široko daleko jedinou lavičku. Romantický piknik může začít. Zatímco Honza nervózně pohupoval koleny ve snaze utišit řvoucího Filipa zmítajícího se na jeho klíně, já jsem zatím esteticky rozhodila kulaté plastové ikea krabičky na lavičku mezi nás dva. Měli jsme tři druhy zeleniny - salátovku, žlutou papriku a taky ještě červenou. Nakonec jsem vítězoslavně vytáhla zlatý hřeb pikniku, igelitový sáček předešlý večer zapékaných toustů se šunkou a plátkovým 30% eidamem.

Najednou se k nám rychlostí světla začal blížit starší muž pronásledovaný dvěma ještě mnohem staršími štěbetajícími ženami. Provinile jsme s plnou pusou a vděčným úsměvem opětovali jeho milé pozdravení a přání dobré chuti. Nebo to snad myslel sarkasticky? Ve své dobrosrdečné povaze jsem mu hned chtěla také nabídnout kousek oschlé papriky či toust vyznačující se absencí jakékoliv chuti. A nebo mu alespoň uvolnit místo na lavičce. Leč, naštěstí se ve mně vzepřela sobecká část mojí povahy a dál jsem si mlčky přežvykovala svůj příděl.

K tomuto slavnostnímu obědu jsme si dopřáli také slavnostní šmrncovní pití. Kchepi Palpy.

Bylo to v té litrové láhvi. Už jste z ní někdy pili? Já poprvé v životě. Pomaličku a rozvážně, protože umění pít z takto uzpůsobeného hrdla prostě asi nikdy neovládnu. Netěsní mi totiž rty. Jedná se nejspíš o vrozenou vadu. Kdybych jen měla spočítat ty litry nápojů, které jsem takto během svého života vychlístala vniveč, respektive většinou do výstřihu svých svršků. Každopádně, k čemu se chci dostat, všimli jste si někdy, že když vychrstnete Kchepi Palpy - musí to být to "Palpy" - na oblečení nebo do batůžku, že to vypadá, jako by se tam někdo poblinkal? To dělají ty kousky dužiny...

Honza s Filipem na mě jen v němém úžasu vytřeštěně zírali neschopni jakéhokoliv slova. Jak proboha může někdo nebýt schopen napít se z láhve?! Nenechala jsem se však rozhodit, léta podobných zkušeností mne nechávaly chladnou. A znovu, tentokrát už pocintaná, jsem pomaličku soustředěně nakláněla láhev dnem vzhůru, protože už tam byl jenom zbyteček. To dám!

"Napadá mě ještě jeden způsob, jak z té láhve pít..." oznámil mi manžel v okamžiku, kdy jsem měla už sakra skoro hotovo.

Můj náhlý záchvat smíchu způsobený představou do půlky krku narvané flašky tomu chtěl, že jsem si oranžádou propláchla všechny dutiny i oční bulvy.

"Tak asi půjdeme, ne?"

A tak jsme šli :)

Vzali jsme poblinkaný batůžek a vyrazili cestou zpět. Když jsme byli už téměř u východu a té výhružné cedulky s přeškrtnutou botičkou, míjeli jsme asi osmičlennou rodinu, jak si vesele lebedí na trávě a posedává na vystouplých kořenech stařičkého obrovského stromu, kolem sebe rozloženy kupy jídla, opodál improvizované ohniště s otevřeným ohněm, stan se zatlučenými hřebíky a vrčící zaparkované auto, ze kterého si na sebe pouštěli klimatizaci. Děti kolem běhaly a rozrývaly trávu hrou na "šlapku" (to je ta, jak si vší silou dupáte na nohy) a na hledání pokladu (to je ta, jak rýčem a lopatou náhodně hloubíte díry v bláhové snaze objevit jakýkoliv předmět). No jistě, trošičku přeháním. Je to však mé alarmující osobní vyjádření toho, jak rebelantsky v mých očích působil výjev lidí, kteří si skutečně seděli na kořenech a trávě, kolem sebe jídlo a pobíhající děti i přes přísný zákaz. Ano, "jenom" seděli, jedli a dívali se na hrající si děti.

A vidíte, nikdo je nezastřelil.

Naučme se tedy číst zákazy správně. Když je cedulka jenom na úvodním trávníčku u vchodu do parku, znamená to, že na dalším plácku trávy, který je o několik metrů dál, si už klidně můžete v pohorkách, lezečkách nebo kopačkách hrát na honěnou a užívat si života. A tak příště už budeme vědět a vybavíme se vhodnou obuví.

Nicméně, můžeme si odškrtnout... letní sídlo českého prezidenta - navštíveno ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama