Tak nějak jsem se v průběhu naší dovolené zdráhala používat mobil, neboť jsem měla pocit, že jsem v zahraničí. A nebyla to tak úplně moje schizofrenie. Leccos tomu nasvědčovalo. Například neuvěřitelně pohostinný a milý manželský pár, který nás ubytoval - Češka a Američan. Dům, ve kterém jsme bydleli - tři roky stará dřevostavba. Apartmán, ve kterém jsme spali - nový, čistý, voňavý, jednoduše zařízený s krásnou koupelnou a parádním sprchovým koutem. Na zahradě zastřešená teráska s velkým stolem a proutěnými křesílky. Na stole kostkovaný ubrus a v jeho středu vázička s čerstvou voňavou levandulí, před chvílí utrženou na zahrádce. Opodál houpačka pro děti, lehátka na opalování a zavěšené houpací sítě na ovocných stromech. Okolo motýlího keře hejno barevných motýlů. Úžasná příroda okolo. A všichni se na nás usmívali, nic nebyl problém a všechno bylo fajn. Prostě nezvyk a těžká idylka.
Věra křikla na psa a odešla připravovat snídani, zatímco John se šel věnovat svému povolání. Byl to pro ně den jako každý jiný. Ne tak pro ženu, která scházela po dřevěných schodech do jídelny na snídani. Slunce na ni svítilo střešním oknem a na modrém nebi poletovaly vlaštovky. Tento výjev působil až magicky v kombinaci s konejšivou melodií akustické kytary a vůní ranní kávy. Za prosklenými dveřmi způsobně seděl pes a tiše se na ni díval svýma velkýma hnědýma očima. Celá rozněžnělá se zastavila, aby si tento okamžik vryla do paměti a do srdce. Poslouchala líbezné zvuky, hřála se v paprsku slunce, natahovala nahořklou vůni kávy a dívala se přitom s úsměvem na toho poslušného psa. A to psy nemusí! Rychle se vrátila zpátky na zem. Tak takhle oni! Schválně tu voní kávou, plaší vlaštovky a hrají na kytaru, psa naaranžovali na koberec a doufají, že dostanou pozitivní hodnocení? Dobře to mají vymyšlené! To se jim musí nechat. Nemají to však zapotřebí. Toto ubytování ona rozněžnělá žena jednoznačně doporučuje i bez jakýchkoliv vábniček.
Nová dřevostavba voněla severskými krajinami, francouzská okna a další prosklené stěny dávaly proniknout pozdně letnímu, měkce svítícímu slunci dovnitř. Našim hostitelům nescházela odvaha. Přestěhovali se sem z Prahy a nyní si žijí svůj sen. Celý jejich dům je jako reklama na IKEU a oni jsou jako reklama na idylický podzim života. Čím to, že jsem se tam cítila tak příjemně? Dělaly to ty dřevěné podlahy a stropy, odlehčený barevný nábytek, venkovští kosmopolitní manželé nebo prostě jenom to, že jsme seděli u bohaté snídaně, venku se rýsoval slunečný den a někdo se o nás krásně staral?
Před námi totiž přistávaly další a další dobroty. Grilovaný sýr, topinky, švestkovo-makový koláč, kynutá buchta se špenátem, španělská omeleta, klobásky, domácí marmeláda, máslo, čerstvý sýr, med, ovoce... A to všechno servírováno na krásném cibulovém, typicky modro-bílém porcelánovém servisu. Ze spodní strany bylo napsáno CZECHOSLOVAKIA. Žádná IKEA. Poctivá československá práce. Na chvíli jsem pocítila hrdost, že se naše výrobky dostaly i za hranice naší země, než jsem si opět připomněla, že přeci JSME v Čechách.
Ze snídaně jsme si celkem snadno udělali brunch. A bývali bychom to protáhli ještě i do večeře, kdybychom nebyli tak nevtíravě, jemně a ohleduplně manipulováni našimi ratolestmi k další akci.
Věra křikla na psa a odešla připravovat snídani, zatímco John se šel věnovat svému povolání. Byl to pro ně den jako každý jiný. Ne tak pro ženu, která scházela po dřevěných schodech do jídelny na snídani. Slunce na ni svítilo střešním oknem a na modrém nebi poletovaly vlaštovky. Tento výjev působil až magicky v kombinaci s konejšivou melodií akustické kytary a vůní ranní kávy. Za prosklenými dveřmi způsobně seděl pes a tiše se na ni díval svýma velkýma hnědýma očima. Celá rozněžnělá se zastavila, aby si tento okamžik vryla do paměti a do srdce. Poslouchala líbezné zvuky, hřála se v paprsku slunce, natahovala nahořklou vůni kávy a dívala se přitom s úsměvem na toho poslušného psa. A to psy nemusí! Rychle se vrátila zpátky na zem. Tak takhle oni! Schválně tu voní kávou, plaší vlaštovky a hrají na kytaru, psa naaranžovali na koberec a doufají, že dostanou pozitivní hodnocení? Dobře to mají vymyšlené! To se jim musí nechat. Nemají to však zapotřebí. Toto ubytování ona rozněžnělá žena jednoznačně doporučuje i bez jakýchkoliv vábniček.
Nová dřevostavba voněla severskými krajinami, francouzská okna a další prosklené stěny dávaly proniknout pozdně letnímu, měkce svítícímu slunci dovnitř. Našim hostitelům nescházela odvaha. Přestěhovali se sem z Prahy a nyní si žijí svůj sen. Celý jejich dům je jako reklama na IKEU a oni jsou jako reklama na idylický podzim života. Čím to, že jsem se tam cítila tak příjemně? Dělaly to ty dřevěné podlahy a stropy, odlehčený barevný nábytek, venkovští kosmopolitní manželé nebo prostě jenom to, že jsme seděli u bohaté snídaně, venku se rýsoval slunečný den a někdo se o nás krásně staral?
Před námi totiž přistávaly další a další dobroty. Grilovaný sýr, topinky, švestkovo-makový koláč, kynutá buchta se špenátem, španělská omeleta, klobásky, domácí marmeláda, máslo, čerstvý sýr, med, ovoce... A to všechno servírováno na krásném cibulovém, typicky modro-bílém porcelánovém servisu. Ze spodní strany bylo napsáno CZECHOSLOVAKIA. Žádná IKEA. Poctivá československá práce. Na chvíli jsem pocítila hrdost, že se naše výrobky dostaly i za hranice naší země, než jsem si opět připomněla, že přeci JSME v Čechách.
Ze snídaně jsme si celkem snadno udělali brunch. A bývali bychom to protáhli ještě i do večeře, kdybychom nebyli tak nevtíravě, jemně a ohleduplně manipulováni našimi ratolestmi k další akci.

Moc pěkné povídání! Toužím vyrazit do Českého Švýcarska a toužím poznat ten obdivuhodný manželský pár! Snad se tam brzy vypravíme - možná i s dcerami, vnoučkem a manželem...