close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

České Švýcarsko - výletníci

1. září 2015 v 16:30 |  Z běžného života
Minulý prodloužený víkend jsme strávili v Českém Švýcarsku. Tentokrát s dalším manželským párem a jejich holčičkou.

Anička je stejně velká jako Filip. Aničce jsou čtyři měsíce, Filipovi jedenáct. Anička váží osm kilo, Filip devět. Anička vypadá jako Michelinek. Žádný krk, dvě brady, kvůli faldíkům na ručkách a nožkách se do ničeho nevejde, a proto nosí oblečení pro devítiměsíční děti. Má krásné oči a dojemný úsměv a je docela možné, že za osmnáct let po ní nejeden chlapec vrhne očkem. Tedy, vyroste snad z toho, že?!

My, rodiče Filipa, jsme byli konfrontováni našimi přáteli a nabyli jsme díky nim nepříjemného dojmu, že nejsme jakožto matka a otec dostatečně uvědomělí. S naším dítětem jsme nevaničkovali, nezpívali mu při doprovodu kytary, nepouštíme mu Mozarta, nejsme s ním každý víkend někde v horách, nenosíme ho v manduce, nepoužíváme látkové pleny, nemáme do detailu nastudovaný jeho fyziologický a psychomotorický vývoj, netaháme ho všude možně a denně ho neseznamujeme s kdekým, jen aby mělo dostatek nových podnětů a zvykalo si na ostatní lidi. Také nevíme, že jedno průměrné dítě vyprodukuje za svůj život kvůli papírovým plenám tunu odpadu. A přes to všechno můžeme v noci klidně spát! (S tím spánkem je to samozřejmě obrazně řečeno.)

Myslím, že jsme se tímto výčtem celkem vyprofilovali. Jsme líní rodiče. A jsme na to hrdí. Jednoho dne sklidíme ovoce. Až bude jednou o víkendu pršet a plány na jeho zábavné strávení padnou, Anička bude hystericky řvát, že se nudí, zatímco Filip se v klidu zabaví stloukáním ptačí budky. Toliko alespoň moje idealistická představa. Prosím, nekažte mi ji realitou.

Pravdou je, že jsme si připadali trochu jako lúzři ve více ohledech. Například jsme si nepřivezli brokolici, smetanu a vlastní tyčový mixér, abychom si uvařili brokolicový krém. Rovněž jsem se projevila jako absolutně neschopná hospodyně, jelikož jsem zaprvé nenavařila na dva dny dopředu a za druhé s sebou nepřivezla celý plech plný báječného koláče přikrytý stylovou kostkovanou červenobílou utěrkou. A také jsme neměli vlastní cestovní kávovar, abychom si mohli dělat kávu nejvyšší kvality i za polních podmínek.

Já spíš byla hrdá na to, že s sebou máme tak málo zavazadel. Avšak celkem brzy jsem pochopila, že údělem matky rodu a ochranitelky rodinného krbu bude navždy jediná věc - postarat se o to, aby se její rodina cítila i na konci světa jako doma. Tudíž, čím více věcí ve více zavazadlech, tím lépe.

Na srdci mě hřeje vědomí, že se budu učit od té nejlepší - své matky - která je v této disciplíně absolutní jedničkou. Pro každou cestovní příležitost má vytvořený a v počítači uložený unikátní seznam věcí k zabalení. Ať už je to šňůra a kolíčky na prádlo, svíčka, droždí, igelitový ubrus nebo úklidová stanice. Na dovolenou jsme pravidelně odjížděli v náladě, která je pro začínající dovolenou ideální - rozladění a naštvaní, neboť přeplněný kufr od auta vždy spolehlivě rozpoutal hysterický záchvat u mého flegmatického otce a rozepři mezi našimi rodiči. Bylo jedno, zda jsme jeli na víkend na Šumavu nebo na dva týdny do Španělska. Nejvíc trpíval právě otec, který by si sám o sobě vystačil s tričkem, spodním prádlem a plavkami (v létě k moři i v zimě na hory).

A jak jsme pak byli rádi, když maminka slavnostně vybalila rychlovarnou konvici, hrnečky, čaj, cukr, citron, sušenky, čokoládu a karty, abychom si i v deštivý dovolenkový den mohli užít domácí rodinnou pohodičku. To bych jednou chtěla umět také.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama